Domů, do bezpečí

Americký novinář Thomas Friedman se rád vyjadřuje obrazně. Ve své nejnovější knize tak „posadí“ čtenáře do nadupaného auta a nechá pomyslného řidiče sešlápnout plyn. Vůz vystřelí, prudká akcelerace vmáčkne všechny do sedadel, cestující zavýsknou vzrušením. Takové povyražení obvykle trvá pár vteřin, každý ví, že pak se možnosti motoru vyčerpají a vůz přejde do rychlého, ale plynulého tempa. Jenže tentokrát nic. Auto pořád zrychluje. Všichni jsou vmáčknutí do sedadel a krajina za okny utíká čím dál zběsileji. Nikdo už se nesměje, zábavu střídá údiv, nervozita a pak svíravá úzkost. Tohle přece není normální. Kam se řítíme?

A tohle se podle Friedmana děje každému z nás dnes a denně. Donekonečna zrychlující se auto je naše doba; nikoli rychlá, ale stále zrychlující, dokonce čím dál rychleji zrychlující.  Kniha, v níž tohle všechno popisuje, má název Thank You for Being Late (Díky, že jste přišel pozdě) – takže je hned jasné, že čas hraje ústřední roli. Podtitul sice konstatuje, že se jedná o průvodce optimisty po prosperitě v době zrychlení, jenže komentátor The New York Times a autor několika světových bestsellerů se už technooptimistou nenazývá. Stavěl se vždy za otevřený svět, fandil pokroku a globalizaci; věřil, že otevře cestu k prosperitě lidem na celém světě. Ale něco se změnilo.

V úvodní scéně své nejznámější knihy Svět je plochý, kde v roce 2005 světu možná poprvé srozumitelně vysvětlil globalizaci, odpaloval Friedman golfové míčky s kapitány…