Žádnou dobře placenou rutinu

Usměvavá hnědovláska, která právě po pracovním dni vychází z budovy Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, má čerstvě za sebou zatím nejdobrodružnější výpravu ve svém osmadvacetiletém životě. Údaje, které teď v geografickém ústavu univerzity kousek od centra Brna vyhodnocuje, si doktorandka Michaela Kňažková přivezla od jižního polárního kruhu, kde je během expedičního pobytu na české stanici sbírala.

Ostrov Jamese Rosse, kde strávila studentka prvního ročníku doktorandského studia fyzické geografie Michaela Kňažková s kolegy 36 lednových a únorových dní, leží u severní části Antarktidy a jméno dostal po britském průzkumníkovi, který oblast v 19. století zakreslil do map. Česká polární stanice je jedinou na ostrově, Masarykova univerzita ji tu postavila před deseti lety: jednu budovu, v níž výzkumníci žijí, odpočívají a pracují, a kolem soustavu kontejnerů s technickým zázemím, solární panely a větrníky, které zásobují stanici elektřinou.

Michaela byla jednou ze dvou žen v sedmnáctičlenné výpravě a její obor, jak sama říká, se laikům těžko vysvětluje: v doktorandském studiu se zaměřila na zkoumání krajinného reliéfu Antarktidy a toho, jak se mění. „Každý se mě ptá na tučňáky, a když vysvětlím, že o tučňáky se nezajímám, přichází zklamání. A otázka, na co to vlastně je, zkoumat reliéf,“ říká Michaela. „Pohybujeme se v měřítku tisíců let a cílem mé práce je dopočítat, jakým tempem postupuje proces, při němž se mění terén.“

„Osvobodila jsem…