Taxikář zaparkoval, asi tak jako usíná opilec. Náhle, bez ohledu na své okolí. Vyskočil z taxíku s očima rozzářenýma očekáváním a vykročil k Jae Deh. Ona na něj křičí: „Jdeš pozdě. Všechno je pryč!“ a ukazuje při tom na kbelík kostí u svých nohou. Taxikář s nagelovanými vlasy, s černými pilotními brýlemi na očích a s chraplavým hlasem prostého mafiána z New Jersey, se zapotácel jako postřelený: „Jezdím sem už roky! Vy jste mi nic neschovali?“ Jae Deh se na něj v tu chvíli už nedívá přísně, spíš pobaveně. Ukazuje mu k nejbližšímu stolku, do rukou mu strká talíř s rýží a misku dušeného vepřového. Taxikář si ještě přidává pár chilli papriček a lístky koriandru a při tom neustále brebentí s Jae Deh a s jejím mužem Su Kitem.
Tito manželé mají už od roku 1987 stánek v Soi Thong Lo, vedlejší ulici poblíž jedné z hlavních bangkockých tříd. Prodávají tam khao kha mu (rýži s dušeným vepřovým kolenem). Když začínali, bylo jim teprve šestnáct. A dnes tam s nimi pracuje jejich dospělá dcera. Rodina není bohatá, ale Su Kit říká, že když jde obchod dobře, za den vydělají asi čtyři tisíce bahtů (113 dolarů) čistého. Stejně jako mnozí další prodavači jídla na ulicích Bangkoku přišli do města z Isánu, chudého a prašného severovýchodu Thajska. Ve městě hledali lepší život. A postupně si jej vybudovali, koleno po kolenu.
Nejlepší polévka
Stejně to udělaly miliony rodin z celé jihovýchodní Asie. Mladí a ctižádostiví lidé se přestěhovali z polí do továren a tato oblast se díky nim…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu