Svět bez ekonomického růstu?

Arthur Miller kdysi napsal, že „epocha končí, když vyčerpá své základní iluze“.  Teď možná končí ekonomický růst, ústřední iluze doby kapitálu.

Růst je základem všech aspektů moderní společnosti. Ekonomický růst se stal univerzálním řešením pro veškeré politické, sociální i ekonomické problémy od zlepšování životní úrovně a snižování chudoby k současnému řešení problémů se zadluženými jednotlivci, společnostmi i národy.

Všechna odvětví politiky a ekonomie mají hluboké kořeny v myšlence o silném ekonomickém růstu. Ta se pojí s vírou, že vlády a centrální bankéři mohou ekonomiku řídit tak, aby rostla. Tuto osudovou přitažlivost rozpoznal již Francis Scott Fitzgerald ve svém románu Velký Gatsby z roku 1925: „Gatsby věřil v to zelené světlo, v onu nesmírně vzrušující budoucnost, která před námi rok co rok ustupuje. Tentokrát nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, natáhneme paže dál.“

Ve skutečnosti je ekonomický růst relativně nedávný jev. Trvalo přibližně pět set let (1300–1800), než se zdvojnásobila životní úroveň, měřená z hlediska příjmu na hlavu. V letech 1800–1900 se zdvojnásobila znovu. A ve 20. století zaznamenala rapidní nárůst, vzrostla pětkrát až šestkrát. V letech 1929–1957 (tedy za osmadvacet let) se životní úroveň zdvojnásobila a dalšího zdvojnásobení dosáhla v roce 1988 (což je jednatřicet let). Od roku 1500 do roku 1820 rostla ekonomická výroba o méně než dvě procenta za století. V letech 1820–1900 se přibližně zdvojnásobila. Mezi…