Jako kdyby tu byl

Všichni jsou jak u vytržení. Burácí potlesk. Porota vstává ze židlí a tleská, oči navrch hlavy. „To bylo neskutečný! Neskutečný! Křivá huba, slizoun na didžině. To bylo nejlepší převtělení dnešního večera,“ hledá slova pro to, co právě spatřila, Iva Pazderková. Další porotce Janek Ledecký ji doplňuje: „Tohle se může stát jenom ve Tváři.“ Čeho jsme právě byli svědky?

Skladbu I Know You Want Me amerického rappera Pitbulla právě v české verzi televizní show Tvoje tvář má známý hlas dozpívala Markéta Konvičková. A to s maximální mírou nápodoby, jaká je u dvaadvacetileté blond dívky z Třince možná, když se pokouší navléct kůži šestatřicetiletého macho rappera s kubánskými kořeny. Práce maskérů ukryla dlouhé vlasy pod umělou pleší, pohyby i choreografie v tanečním rytmu přesně sedí. A do toho ze sebe Konvičková suverénně sype text o tom, jak se prochází po Miami Beach, všechny holky ji chtějí, a není to problém, jelikož má kousek odtud volné byty. Míra věrnosti i karnevalové bizarnosti, kdy se zpěvačky převlékají za rappery nebo třicátnice za teenagery jako v případě Tatiany Vilhelmové a její imitace malého Michaela Jacksona, je až mrazivá. A divácky atraktivní. Televize Nova aktuálně vysílá již třetí řadu Tváře a jedná se o programový hit, který zabodoval i u vrtkavé, těžko oslovitelné mladé generace.

Maximálně přesvědčivě napodobit slavný hudební originál je princip reality show, v níž se celebrity převlékají za jiné celebrity. Koncept Your Face Sounds Familiar, který si pohrává se schématem pěvecké soutěže typu SuperStar nebo Talent, pochází z dílny nizozemské mediální společnosti Endemol, jež světu dala mimo jiné slídilskou reality show Big Brother. Poprvé se vysílala v roce 2011 ve Španělsku. Od té doby se různé mutace Tváře objevily ve více než čtyřiceti zemích. Ovšem s jednou pozoruhodnou charakteristikou.

Zatímco podobné pořady jako SuperStar,Talent,X Factor nebo StarDance překračují leckterá kulturní specifika a globálně se jim daří téměř ve všech regionech, Tvář v zemích západní Evropy naprosto pohořela. A mizivou sledovanost doprovázely zdrcující ohlasy. Dáme-li stranou Španělsko, Itálii a Řecko, slaví soutěž založená na nápodobě úspěchy takřka výhradně v postkomunistických zemích a v bývalých sovětských republikách. Jeden z výkladů může znít, že kultura založená na imitaci, dohánění a přejímání vysněných západních vzorů je tu veřejnosti mnohem srozumitelnější než kdekoli jinde. A Česko není výjimkou.

Halucinace z přemíry cukru