Je jisté, že vyhraje?

Čtvrtek, devět hodin večer, dozněly árie z Prodané nevěsty, v ozářeném slavnostním sále prezidenta pozoruje tisícovka podporovatelů. A Miloš Zeman jde rovnou na věc. „Politická prohlášení by měla zaznít jako výstřel z děla. Politická prohlášení by neměla být obalována do bahna lží,“ obrací se Zeman ke svým příznivcům. „Proto vám oznamuji, že jsem se rozhodl znovu kandidovat na funkci prezidenta.“ Kvůli tomuto sdělení se Miloš Zeman po čtyřech letech symbolicky vrátil na místo, kde všechno začalo.

Tehdy, 8. března 2013, tu nicméně stál ještě jako „pouhý“ občan Zeman. V tmavém obleku, bílé košili a kravatě s pruhovaným vzorem v barvách národní trikolory vstoupil hlavním vchodem – Bránou gigantů – na Pražský hrad. S vážnou tváří ho doprovázela jeho žena Ivana, která do té doby žila v oddělené domácnosti. Po Zemanově boku kráčela i jeho dcera Kateřina, na rozdíl od své matky se mírně usmívala.

Následoval první prezidentský projev. Nešlo o dlouhou řeč, Zeman ji stejně jako teď druhý březnový čtvrtek pronášel spatra a vypíchl tři priority: bude usilovat o uklidnění rozbouřené společnosti, kterou rozdělila ostrá prezidentská kampaň; bude podporovat růst „ostrůvků pozitivní deviace“, úspěšných lidí, kteří svými nadprůměrnými výkony mají schopnost nakazit další jedince; a naopak zašlape do země „nebezpečné ostrovy deviace“ – neonacisty, korupčníky a novináře.

Publikum v sále ho odměnilo bouřlivým potleskem. Na závěr se čerstvě jmenovaný prezident, ač ateista,…