Čím je pro Česko Jan Patočka

Jan Patočka přežil podpis Charty 77 o pouhých sedmdesát dva dnů. Za tu dobu stačil – jako její mluvčí – vtisknout hnutí tvář a ideu, která podle mnoha osobností ovlivnila nejenom český disent, ale i následné budování demokratického politického systému v České republice. V lednu 1977 Patočka napsal texty o občanské solidaritě, o společnosti, která nesmí nikoho vyloučit, a o boji za lidská práva, v němž lidé nejednají pouze kvůli osobním výhodám nebo ze strachu, ale volně, spontánně a odpovědně s vědomím povinnosti bránit se proti každému bezpráví. Za to, že dostal šanci takto ovlivnit Chartu 77, může do jisté míry náhoda a také fakt, že komunistický režim považoval tohoto myslitele, jak vyplývá ze spisů StB, za „neškodného idealistu“. Jan Patočka nebyl politik, ale filozof evropského formátu a komunisté používající k prosazení a upevnění své moci hrubou sílu si neuvědomovali, že v jeho myšlenkách se může skrývat podstatně hlubší návod na cestu ke svobodě než u bývalých politiků z osmašedesátého, jejichž aktivit se mocenská elita normalizace bála jako čert kříže. Patočku samotného pak odvážné a tragicky zakončené angažmá v Chartě 77 katapultovalo do pozice jednoho z velikánů českého panteonu, a rozšířilo jeho význam i za hranice do Evropy.

Suverenita mravního postoje

Třetího ledna 1977 rozhodlo tehdejší vedení ministerstva vnitra, že na následující den pozve Jana Patočku na výslech. Charta 77 ještě nebyla zveřejněna, estébáci se o ní dozvěděli od svých agentů. A…