Zbraně ministra Chovance

Evropská migrační krize vnesla do českého prostředí jednu neodolatelnou příležitost. Možnost postavit svou politickou kariéru na odvážném boji s riziky, která naši zemi reálně míjejí. Po prvním kole, charakterizovaném razantními hesly proti uprchlíkům, kteří se přitom Česku obloukem vyhýbali, se nyní otevřelo druhé dějství, jež skýtá další možnosti, jak využít zjitřené nálady obyvatel.

A kromě nezakrytých extremistů, jimž se v poslední době moc nedaří, se tohle ukazování svalů bohužel stalo předvolební taktikou také ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). Občas má formu sice trapného, ale nijak zvlášť nebezpečného divadla, jako když jede s majáčkem na střeše do škodovácké ubytovny v Kvasinách kontrolovat rozespalé zahraniční dělníky, zda mají v pořádku papíry. Dva jeho legislativní návrhy z poslední doby ale už zdaleka tak nevinné nejsou. Ministr vnitra se v Česku pokouší vyvolávat atmosféru nedůvěry, tak trochu jako bychom čekali na válku a vše neznámé měli vnímat coby ohrožení.

Opravdu divné

Návrh první – snaha o prosazení ústavního zákona, který by z legálních držitelů zbraní udělal součást bezpečnostních složek státu, jakési ozbrojené zálohy ministerstva vnitra. Když ho minulé pondělí Chovanec představil na vládě, vyvolal u koaličních partnerů znechucené rozpaky. „Vypadá to opravdu divně,“ reagoval snad nejvýstižněji šéf lidovců Pavel Bělobrádek a ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) mluvil rovnou o návratu Lidových milicí.

Jeden problém je, že…