Ve stínu Charty

Nebudeme si nalhávat, že se to v parku Maxe van der Stoela stane podobnou atrakcí jako zdejší populární hmatová stezka pro chůzi na boso. Ale třeba ano: i v relaxační zóně se dá přece přemýšlet nad jinými věcmi než nad citlivostí vlastních chodidel. Třeba nad čtyřicet let starým setkáním tehdejšího nizozemského ministra zahraničních věcí, po němž je park pojmenován, s tehdejším československým disidentem Janem Patočkou.

V parku na Hládkově kousek od Pražského hradu ho od minulé středy připomíná pomník této – 1. března přesně čtyři dekády staré – události od sochaře Dominika Langa. Čerstvě vztyčených kvalitních pomníků v Praze potkáváme asi tolik jako zážitkových hmatových stezek. Čili víceméně žádné. Langovo dílo je naprostou výjimkou, a to i v ohledu onoho vztyčení. Při hledání metafory pro schůzku prvního mluvčího Charty 77 s vysoce postaveným západním politikem totiž zůstal laureát Chalupeckého ceny (v roce 2013 to byl mimochodem poslední vydařený ročník) doslova při zemi.

V parku ležícím kousek od Patočkovy ulice si vyhlédl strom, který je kmenem poněkud vychýlen ze svého strmého vzrůstu a naklání se k zemi. Kořeny má ale pořád dost silné na to, aby nápor nepříznivých sil ještě nějaký čas vydržel. Zhruba tak podobně to vypadalo s Chartou, když ji nizozemský diplomat krátce po vyvrcholení Anticharty osobní schůzkou s jejím mluvčím v hotelu Intercontinental podpořil: i o Chartě si tehdy škarohlídi mysleli, že půjde brzy k zemi. S ní to, jak známo, ve finále dopadlo…