Přírodovědec také rád jednou začas odloží statistiky a teorie, aby zrakem spočinul na prachobyčejném hemžení své zahrady. A protože jaro je už asi tady, dovoluji si podat hlášení o uplynulé sezoně na našem krmítku.
Zima byla tvrdá, což pozorovatele těší, protože se ptactvo masově dostavilo a nerozlítalo se konzumovat kamsi do luk a lesů. Zdá se, že letos měli slušný mráz také v Rusku. Alespoň soudě podle množství, ve kterém se k nám na zahradu nahrnuli jikavci. Tyhle oranžové severské pěnkavy se na krmítku sem tam objeví skoro každou zimu; ale letos jich byly davy. Také ornitologické databáze jich tentokrát v českých krajích napočítaly více než obvykle.
Když nastala nejtužší zima a konečně napadl sníh, na zahradě zavládl černý teror. Zatímco sýkory se solidárně střídají na pověšeném loji a stehlíci se dělí o krmítko, ke kosům ještě altruismus nedospěl. Šťavnatá jablka položená na sněhu přímo milují. V mrazivějších dnech spořádají i kilo denně. Akorát že na konzumaci jim skoro nezbývá čas, protože většinu ho stráví pečlivým dohledem, zda někdo z jejich černých soukmenovců neujídá jiné jablko. Nastává válka všech proti všem, kde se tmavé stíny navzájem pronásledují, jen co se některý přiblíží k ovoci. Tím vehementněji hltají, když se jim to konečně podaří.
Pamatujete na Attenboroughovy filmy? Bývají plné spektakulárních námluv, kdy samci dělají první poslední, aby se zalíbili. Houbelec. Když jde o žvanec vprostřed zimy, veškerá galantnost jde stranou. Kurážnější…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
