Tiché drama ve 2. E

Případ učitelky z pražské Střední průmyslové školy Na Třebešíně je bezesporu varovnou tragédií. Pětapadesátiletá angličtinářka Ludmila W. byla několik měsíců obětí sílící šikany tří studentů, kteří ji terorizovali vcelku děsivým způsobem. Krátce poté, co se o tom dozvědělo vedení školy a viníky potrestalo, kantorka zemřela. Neví se na co a škola popírá souvislost mezi oběma událostmi. Není ale těžké si představit, že strach a stres mohly ke zhoršení jejího zdravotního stavu přispět. Je tedy přirozené, že událost vyvolala zájem školní inspekce i policejních vyšetřovatelů a vzbudila vzrušenou veřejnou debatu. Zatím se v ní však vyplatí šetřit vyhraněnými závěry – navzdory zděšení, které vyvolává, rozumíme dramatu ve 2. E příliš málo.

Kam až zajdou

Sledování videí, na nichž tři dospívající mládenci na drobnou stárnoucí kantorku řvou, naznačují údery nebo ji odmítají pustit ze dveří, probouzí otázku, jak mohl systém školy takové chování tak dlouho nevidět a dopouštět. Ve třídě seděli kromě pachatelů další studenti. Nikdo z nich ale minimálně tři měsíce na šikanu neupozornil, přestože škola má pro takové případy anonymní schránku.

Hledání viny se automaticky stáčí k vedení školy a ozývá se volání po odstoupení ředitele. Má to svou logiku, protože šéf je vždycky „politicky“ zodpovědný a tenhle průšvih dost velký. Zároveň se však nezdá, že by škola zásadně pochybila. Ve chvíli, kdy se jeden student odhodlal promluvit, vedení věc okamžitě řešilo s rodiči a viníky,…