Vtahující pád do hlubin
Brněnské národní divadlo slaví úspěch s Káťou Kabanovou od špičky operní režie
Její bílé šaty prozařují celou potemnělou scénu, zatímco on je v dáli vidět jen coby nejasná černá silueta. „Chtěla jsem ti něco jiného říci… Stýskalo se mi po tobě – a hle, nyní jsem tě opět uviděla!“ volá zdrcená Káťa Kabanová v podání Pavly Vykopalové a její hlas se nese přes vodní hladinu k milenci Borisovi při jejich posledním shledání. Každý z nich v tento vypjatý moment stojí symbolicky na jiném břehu a kromě osudových překážek je dělí mocný tok řeky Volhy.
Přesně řečeno dělí je patnáct tisíc litrů vody, které ve speciálně vyrobeném bazénu zaplavují celé jeviště brněnského Janáčkova divadla. Právě voda, která hrdiny milostného dramatu sbližuje, rozděluje i zrcadlí jejich touhy, tvoří základ působivého ztvárnění opery Káťa Kabanová od Leoše Janáčka. Oslavovaná inscenace režisérské hvězdy Roberta Carsena v Brně v říjnu zahájila janáčkovský festival a od té doby se několikrát reprízovala.
Vedení brněnské opery se podařil mimořádný výkon: kritiky ceněnou inscenaci od současné globální hvězdy nepřiváží jen jako jednorázovou událost, soubor ji nastudoval pod Carsenovým dohledem přímo sobě na míru. Káťa Kabanová tak zůstává na repertoáru divadla a bude se tu po rekonstrukci budovy hrát i v následujících sezonách. Není divu. Zájem o operu, která měla světovou premiéru právě v Brně na podzim roku 1921 a v níž se mladá žena vzpírá konvencím maloměsta, byl zatím obrovský.
V temných koutech
„Když se na jevišti předstírala Volha ze zmuchlaného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu