Prokleté charisma

Nad výsledkem letošních amerických voleb se bude ještě dlouho vznášet přízrak jisté nepochopitelnosti. Jak se něco tak nerozumného jako zvolení Donalda Trumpa nejmocnějším mužem planety vůbec mohlo stát? O motivacích chudších bělošských voličů, touze po bezpečí nebo obecném znechucení z politických elit už ledacos víme. V mozaice možných vysvětlení osudové volby, kterou skládáme od druhého listopadového úterý, má ale jeden střípek zcela výjimečnou pozici. Je méně logický, velmi subjektivní a vzpírá se jasným definicím. Odborníci na komunikaci tenhle faktor považují za zásadní předpoklad schopnosti strhnout davy na svou stranu. A už v době, kdy se vstup neurvalého miliardáře do Bílého domu jevil jako čirá fantazmagorie, předvídali, že jeho šance jsou vyšší. Jednoduše proto, že Donald Trump „ho“ měl, zatímco Hillary Clinton „ho“ neměla. Charisma.

Nekonečně proměnlivé

Pokud se vám při vyslovení tohoto slova vybaví spíš tvář George Clooneyho nebo Marilyn Monroe než zamračený škleb republikánského kandidáta, není divu. Charisma není univerzální kvalita jako třeba teplo, které hřeje každého stejně. Na různé lidi působí různé podoby osobního kouzla a obzvlášť charisma vůdců z principu rozděluje publikum na ty, které odpuzuje, a ty, kteří mu podléhají.

Pro doložení této předpokládatelné teze nakonec ani nepotřebujeme obsáhlé studie. Stačí se přeptat vlastních facebookových přátel, jak to učinila spoluautorka tohoto textu, kdo z dvojice Trump-Clinton oplývá charismatem.…