Zima se blíží. Noc je temná a plná hrůz. A to je dobře, protože navzdory pověrám se váš mozek už nemůže dočkat.
Zkušenost říká, že zimu mají rádi jenom lyžaři, a to ještě pouze když jsou na horách, zítra nemusí do práce a právě napadl prašan. Jinak je zima především sychravo, blátivo, nevlídno. Pořád je tma, přichází deprese, smutek, útlum. Člověk se cítí bídně. Nemůže pracovat. Hlava mu nefunguje. A hlavně si toho asi hodně namlouvá.
Jistě, není pochyb o tom, že extrémní počasí dává tělu zabrat. Arktická zima je postrachem kardiaků, protože tělo prostě musí vynakládat větší námahu a srdce musí více pracovat. Mrazivý vzduch ničí průdušky. Astmatici se těší na léto. A nálada, ta je zahalena v mlze a nízké oblačnosti, s občasným mrholením způsobujícím náledí.
Jenže nálada není totéž co mozková činnost. Mozek, jak se to vědcům jeví, má vlastní sérii triků a nic nenasvědčuje tomu, že by v zimě fungoval nějak hůře, zpomaleně či jakkoli mdle.
Něco si namlouváme
Vlastně možná právě naopak. Zeptejte se vědců z Univerzity v Tromsø. Z pohledu průměrného Brazilce či jiného obyvatele tropických končin jde život těchto norských chudáků žijících daleko za polárním kruhem ode zdi ke zdi. V létě slunce téměř nezapadá. Zima je naopak drtivá – tma a tma a tma. Jestli se někde dá zkoumat zimní spánek mozku, je to právě tam. Na tamní univerzitě tedy podrobili 62 lidí baterii testů v zimě a pak zase v létě. Výsledek byl skutečně překvapivý, ve většině měřených činností totiž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu