Díky za sociální bublinu

Velmi často se mluví o tom, že sociální bubliny jsou nebezpečné. Je to pravda, ostatně jsme o tom sami mnohokrát psali. Mohou ale být i v něčem přínosné? V poslední době mi mnozí píší (zejména v souvislosti s brexitem a americkými volbami), že Respekt je sice fajn, ale čtou ho jen úspěšní lidé, kteří jsou ve společnosti v menšině. Tahle připomínka mi plete hlavu, protože nevím, co si dotyční pod termíny úspěšní a neúspěšní představují. My zkrátka píšeme časopis pro ty, kteří o něj mají zájem.

Čtenáře Respektu bych definoval jinak. Jezdím poměrně často na debaty či jiné akce do různých koutů naší země, což má mimo jiné tu výhodu, že se tu přede mnou čtenáři a čtenářky zhmotňují. Jsou to často lidé, kteří dělají o trochu víc, než by museli. A je jedno, jestli jsou to učitelé, živnostníci, komunální politici, skauti, studenti, zástupci církví či nevládních organizací.

Takže ano, Respekt je také jistou sociální bublinou, ale v ní jsou lidé, kteří se například snaží opravovat památky ve svém městě, pomáhají seniorům, organizují akce pro děti, chrání životní prostředí, radí lidem ve finanční či sociální nouzi nebo se svým žákům a studentům věnují daleko nad rámec svých povinností.

Minulý týden jsem v Mnichově Hradišti opět potkal hned několik takových lidí – studenty počínaje a majitelem jednoho z místních obchodů konče. A i tady jsem si uvědomil, stejně jako předtím třeba ve Strážnici, Ostrově, Mostě, Kyjově či Třebíči, jak zřídka tito lidé slyší ve veřejném prostoru slova díků. To oni dělají z Česka příjemnou zemi. Možná jsem jim ani já neřekl, jak moc si jejich práce vážím, takže tak činím aspoň touto cestou. Chystat pro vás Respekt je pro nás všechny obrovská čest a radost.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor