Ovčáček čtveráček a veřejná debata

„Přijeli jsme až z Ostravy!“ říká úpěnlivě paní, když pokladní zlínského divadla nemůže najít lístky rezervované na její jméno. Nakonec to dobře dopadne, sál je plný, lidé sedí i na schodech, tlačí se u dveří, přeplněná je také ředitelská lóže. Na divácích, z nichž část přišla z pouliční oslavy 17. listopadu na nedalekém náměstí, je vidět napjaté očekávání. Po divadelním představení Ovčáček čtveráček bude následovat debata, jíž se vedle autora těchto řádků účastní Milan Uhde, disident a později vysoce postavený politik.

Představení zlínského ansámblu se zdá být opravdu dobré. Prezidentský mluvčí je parodován bez náznaku pokleslého humoru nebo sprostoty. Smích v sále je uvolněný, diváci komentují mezi sebou jednotlivé skeče. Obecenstvo je plné energie.

Po představení zhruba třetina diváků odchází, debata začíná o pár minut později, moderátor má dobré otázky, odpovědi debatujících jsou oceňovány pravidelným spontánním potleskem. Energie mezi diváky je méně, ale v jejich tvářích je vidět pozornost – debata o vývoji po listopadu 1989 je evidentně zajímá. Po půlhodině přijde čas na otázky. A nastává naprosté ticho. Během minulé hodiny a půl jim před očima prošlo představení, které v mistrné zkratce předvedlo politické maléry posledních dnů. Ponížený dopis čtyř do Číny, trapnost kolem vyznamenání Jiřího Bradyho. Připomnělo aroganci a buranství Jiřího Ovčáčka, sprostotu Miloše Zemana. Pozorně vnímali i debatu. Je překvapivé, že se diváci na nic neptají. Pak přece jen…