Nebijte děti, nefunguje to

Proti uzákonění zákazu fyzických trestů u dětí v Česku se staví tři čtvrtiny Čechů a Češek nad 15 let. Pro by bylo sedm procent lidí. Ukázal to říjnový průzkum agentury Nielsen Admosphere pro Ligu otevřených mužů. Odpovídalo 1025 lidí nad 15 let. Téměř dvě pětiny dotázaných míní, že rodiče by měli mít právo děti při výchově tělesně trestat. Podle víc než dvou pětin lidí jsou fyzické tresty nezbytné, aby dítě poznalo hranice. U této příležitosti publikace výzkumu odemykáme text z pravidelné rubriky V hlavě, kterou najdete v týdeníku Respekt.  Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. 

Fyzické tresty patří k oblíbeným námětům rodičovských diskusí a každý je na tohle téma tak trochu expert. Už proto, že každý má sám nějakou zkušenost z dětství, ať už modřiny na zadku zahrnovala či nikoli. V českém prostředí bývá debata obzvláště vzrušená, jak se před pár lety ukázalo při pokusu fyzické tresty zakázat zákonem.

Do vášnivých sporů, zda mají pohlavky či výprask nějaké výchovné výhody, nebo jsou jen zbytečným trápením ratolestí, letos definitivně vnesli jasno dva američtí vědci. Přezkoumali 75 různých studií z posledních 50 let, které hodnotily účinek fyzických trestů na celkem 161 tisících dětí. Závěr – žádný pozitivní efekt neexistuje.

Zenový výprask

Pokud vám někdy ujela ruka, netřeba teď propadat pocitům viny. Fyzické trestání dětí je kulturní zvyk, který se přenáší z generace na generaci a po staletí byl v mnoha částech světa považován za prospěšný. UNICEF odhaduje, že na planetě Zemi stále někdy dostává nařezáno 60 procent drobotiny a zdaleka ne jen v méně vyspělých zemích. V USA například takhle děti trestá 45 procent rodičů, v Česku se k tomu přiznává čtvrtina.

Všichni se shodnou, že tvrdé tresty hraničící s týráním dětem jednoznačně škodí, ona debata se vede o mírnějších formách, jako jsou pohlavky nebo naplácání na zadek. Je totiž zjevné, že v příležitostné a uměřené formě takové zásahy dětem uškodit nemusí, pokud jsou jinak vztahy v rodině láskyplné a výchova dobře nastavená. Část rodičů i některých odborníků proto zůstává přesvědčena, že lehké fyzické tresty prováděné s klidem a v určitém věku dítěte (obvykle se uvádí 2–6 let) mohou mít ve výchově smysl coby krajní možnost účinné korekce nežádoucího chování.

Problém je ovšem v tom, že jen málokdo trestá své děti se zenovým klidem. Texaský profesor George Holden například nahrával se svolením matek běžné dny ve vybraných rodinách a zjistil, že fyzický trest často přichází ve stavu zuřivosti a po jednom napomenutí.

Hranice zvenčí

Naprostá většina studií zkoumajících efekt tělesných trestů dospěla k závěru, že dětem škodí. Podle kritiků měly ovšem zpravidla jeden nedostatek. Nedokázaly dobře odlišit lehké tresty od krutého bití, takže závěry se daly snadno přisoudit týrání, a ne obyčejným pohlavkům. Právě z téhle pasti nyní vyklouzla letitá výzkumnice výchovy Elizabeth Gershoff z Texaské univerzity v Austinu. Spolu se svým kolegou prošla archivy a vybrala z nich všechny dostupné studie, které se zabývaly pouze jedním typem trestu – bitím otevřenou rukou přes hýždě.

A výsledek byl jednoznačný. Účinky na dítě, které oněch 75 studií vysledovalo, byly téměř výhradně negativní. Jak už bylo řečeno, nevyplývá z toho, že trestající rodič musí dítě nutně poškodit, v mnoha případech nebyl efekt prostě žádný. Ale nikdy nebyl pozitivní, a rizika se naopak ukázala značná – nárůst agrese, problémy v chování, psychické potíže, nízké sebevědomí apod.

Výprask jako výchovná metoda funguje pouze krátkodobě. Potrestané dítě zanechá zlobení a chvíli se chová poslušně. Dlouhodobě ale fyzické tresty jeho sebekontrolu naopak zhoršují, dítě si totiž zvyká, že mu hranice dává hrubou silou jeho okolí a „nezvnitřní“ si je. Trest navíc v jeho očích legitimizuje použití násilí proti druhým, proto jsou bité děti samy agresivní.

Nedá se samozřejmě čekat, že tohle zjištění letité výchovné spory ukončí, na to je ve hře příliš mnoho emocí. Různé průzkumy ukazují, že lidé, kteří sami v dětství výprask dostávali, jsou náchylnější ho schvalovat. Mimo jiné i proto, že opak znamená připustit si možnost vlastního poškození.

Sex před sportem

Kdo viděl nějaký boxerský film, tuší, že trenér musí svého svěřence držet před zápasem dál od jeho milé, jinak by měl borec v ringu „slabé nohy“. Italští výzkumníci nyní přezkoumali dostupná data o roli sexu na sportovní výkon a zjistili, že jde pravděpodobně o mýtus. Výzkumů je málo, ale neukazují, že by abstinence zvyšovala šanci na medaili.

Oko na fauly

Vědci z Univerzity v Leuvenu zjišťovali, co odlišuje elitní fotbalové rozhodčí od těch běžných. Čtyřicítce sudí pouštěli v laboratoři záběry fotbalových zápasů. Ukázalo se, že nejlepší rozhodčí dokážou předvídat situace, v nichž se odehraje faul. Jde pravděpodobně o schopnost vzešlou z nasbíraných zkušeností.

Písně, co nejdou z hlavy

Někdy člověku v hlavě uvízne píseň a stále v ní zní, ačkoli se majiteli ani moc nelíbí. Výzkumník z Durhamské univerzity pátral po tom, jaké písně mají tenhle otravný potenciál. Většinou jde o rychlejší, melodické hity, které mají nezvyklé intervaly, rytmické změny či nečekaná opakování. Bad Romance od Lady Gaga je typický případ.