Ať žije establishment

Po velkém řečníkovi přichází velký úředník. Joachim Gauck ze zdravotních důvodů nebude v únoru znovu kandidovat na post prezidenta a po několikaměsíčním hledání se vládní velká koalice sociálních a křesťanských demokratů shodla na nástupci. Bude jím Frank-Walter Steinmeier, dosavadní ministr zahraničí. Kancléřka Angela Merkel sklízí kritiku, protože nedokázala najít kandidáta z vlastní strany – s příštím prezidentem si ale bude rozumět.

Steinmeier a Merkel zastupují konkurenční strany, a přesto jsou politickými dvojčaty. Nezapomenutelným zůstává jejich souboj o kancléřský post v roce 2009. Pohled na jejich televizní debaty byl až nudný – žádné hádky, žádné skákání si do řeči, žádný zvýšený hlas. Politická generace Steinmeiera a Merkel se zkrátka odklonila od konfliktu mezi levicí a pravicí. To přineslo velkou politickou stabilitu, také však sílící pocit, že z parlamentu zmizely alternativy, a voliči je začínají hledat v nacionalistické AfD. Obě velké strany si tohle nebezpečí uvědomují, velkou koalici považují za přechodné řešení, přesto je možné, že i po příštích volbách jinou vládu sestavit nepůjde – za předpokladu, že velké strany nechtějí vládnout s AfD a s postkomunistickou Die Linke.

Klid v čase krizí

Frank-Walter Steinmeier tuto past velké koalice ztělesňuje, ostatně jeho strana ztratila ve stínu konsenzuální kancléřky velké množství podpory. Přesto jeho volba prezidentem nabízí pozitivní lekci. Steinmeier se pohybuje přes dvacet let ve vrcholové…