Senát na ústupu

Nad zdejším Senátem visel od počátku jeden otazník. Kritici varovali, že kvůli většinovému volebnímu systému bude horní parlamentní komora otevřenější k invazi kandidátů z extrémnějších končin politického spektra. „Když se občanstvo zradikalizuje, odrazí se to na Senátu,“ prohlašovala už v polovině devadesátých let historička Eva Broklová. První skutečný test tohoto varování máme právě za sebou. Tentokrát byly totiž pro naplnění tohoto varování historicky nejpříhodnější podmínky. Problematickými kandidáty se senátní volby vyznačovaly vždy, jenže zatímco v minulých letech doplňovali seriózní uchazeče o senátorské křeslo spíše nevinně zábavní sportovci či herečky, letos nabídku rozšířila řada kandidátů z politického extrému. Na Táborsku třeba entomolog a neformální vůdce tuzemské antiislámské a antiimigrační aktivistické fronty Martin Konvička, který stojí před soudem za výroky podněcující k nenávisti k náboženství. Akcent na témata související s migrační krizí a vyhrocenější otázky na aktuální témata byl patrný i ve výběru mainstreamových stran: deklarovaně proevropská sociální demokracie kupříkladu postavila hned tři kandidáty, kteří zpochybňují členství Česka v Evropské unii. Přičemž zejména ČSSD také ukázala, že se nachází ve stavu těžké personální krize. Nasadila totiž kandidáty, kteří se už nějaký čas projevují spíše bizarními příspěvky na sociálních sítích než snahou o reálná politická řešení (místopředseda Senátu Zdeněk Škromach) či kteří se svojí rétorikou blíží spíše…