Dopisy

Uctívaná krajina

Respekt 40/2016

Musím panu Šimečkovi vyjádřit svůj obdiv za článek Uctívaná krajina – už dávno mě nic tak nezaujalo a nepotěšilo! Je to inte­ligentní a citlivá úvaha, psaná s velkým nadhledem a zároveň s hlubokým porozuměním. To samozřejmě dokáže jen člověk tak „dvojdomý“, jakým autor je. Myslím, že má naprostou pravdu.Takového odstupu není ryzí domorodec schopen, což dokládá, jak důležité je, aby společnost byla národnostně, tj. mentálně a kulturně, smíšená.

Maita Arnautová

Děti v zajetí mobilů

Respekt 40/2016

Zaráží mě, jak málo se článek pokouší o pohled z druhé strany. Není náhodou problém spíše ve školách, které se v době, kdy si každý nosí přístup ke světovému informačnímu bohatství v kapse, stále pokoušejí rakousko-uherskou metodou zavření žáků do tříd a usazení je do lavic o jejich vzdělávání o světě „tam venku“? Není náhodou potřeba vzájemně komunikovat pro teenagery natolik esenciální, že když už konečně mají nástroj, jak ji uspokojit i ve školní lavici, kam jsou proti své vůli posazeni, tak jednoduše činí? Není nepřirozená spíše škola se svými předměty, známkami a zvoněními?

Děti a mladí lidé byli obecně vždy apoštoly pokroku. Dokázali podvědomě vidět za roh, lépe se přizpůsobit světu, který přijde až zítra. Třeba je vzájemná komunikace skrz mobilní zařízení nezbytnou součástí světa, jakkoli se to nám, kteří jsme vyrůstali v předinternetové době, může zdát zvrácené. Nestůjme proto mladým lidem v cestě. Nesnažme se na ně přenášet své vlastní hodnoty, pocházející z dob, kdy komunikace stála na doporučených dopisech. Nechme je, ať si stvoří vlastní svět. My mu nemusíme rozumět a nemusí být o nic méně hodnotný než ten náš.

Jan Kaczor

Velká roamingová patálie

Respekt 38/2016

Při zmínkách o konci roamingu si uvědomím, jak by bylo krásné, kdyby EU uplatňovala stejný princip i v dálniční dopravě: kdekoli v Unii s domácím tarifem. Bylo by fajn cestovat z Portugalska do Laponska s jedním mobilním tarifem a jednou dálniční známkou. Bohužel o skoncování s dálničním roamingem zatím nepadlo ani slovo. Přitom analogie je tu téměř dokonalá; údržba a rozvoj asfaltových silnic stojí peníze stejně jako údržba a rozvoj rádiových sítí atd. Legislativní proces by byl naopak snazší, protože by se obešel bez hlasitých námitek nespokojených operátorů. Ochota politiků zasahovat do soukromého sektoru je nesrovnatelná s ochotou omezovat sektor vlastní, tedy sektor veřejný. Z cizího krev neteče!

Marek Kovařík