Kdyby někdo vyhlašoval žebříček nejúspěšnějších komunistických špionů, v podstatě jisté vítězství má Karel Köcher. Jeho příběh je pozoruhodný – a stejně tak pozoruhodné je, že ležel roky nepovšimnut. Nyní ho zvedl novinář Vladimír Ševela a jeho kniha rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co u nás o československé totalitní špionáži někdo napsal.
Köcher si ho pustil k tělu, novinář se s ním několik let scházel v jeho vile za Prahou. Ševela přesto při rekonstrukci nestaví jen na jeho výpovědi: kniha psaná ve třetí osobě se opírá o studium spousty dokumentů, archivních materiálů, autor mluvil s řadou lidí v Evropě i za oceánem, s jejichž slovy Köchera konfrontuje. Výhodou je, že Köcher Ševelovi nijak neučaroval, zároveň ho nelíčí jen negativně. A tam, kde má bílé místo, pravdivě to přizná. Díky tomu vznikl neheroický obraz předního českého zvěda, jemuž se podařilo se v sedmdesátých letech infiltrovat až do americké CIA. Před čtenáři vyvstává obraz muže, který měl komplikované dětství, jako dospívající mladík se angažoval ve skautském protibolševickém hnutí, a přitom byl odsouzený za sex s nezletilou. Byl velmi pracovitý, zároveň trpěl výbuchy nálad, měl obrovské ego a toužil po uznání. Možná právě to ho nakonec přivedlo do služeb komunistické rozvědky, s níž si hrál jako kočka s myší a možná věřil, že má navrch. Například když dokázal oklamat detektor lži.
Köcher kolem sebe staví obraz člověka, kterému šlo o snížení napětí mezi USA a reformisty v řadách KGB. Ševela však jasně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
