Socialismus s vousatou tváří

Nechci jít do války. Já chci svět, kde se neválčí.“ Takto v nepatrných obměnách odpověděl čtyřikrát po sobě Jeremy Corbyn na opakovanou otázku: Povolal byste jako britský premiér armádu na pomoc členské zemi NATO, kdyby byla napadena například Ruskem?

Po kandidátovi na amerického prezidenta Donaldu Trumpovi je tak Corbyn druhým představitelem Západu, který otevřeně zpochybňuje klíčový závazek solidarity mezi členy Severoatlantické aliance. Stane-li se tedy dosavadní šéf britské opozice premiérem, východní členové NATO včetně Česka nemohou s Británií počítat jako se spojencem.

A není radno sázet na to, že Corbyn by snad jako premiér změnil názor: tento muž svoje názory nemění už od mládí. Lze nicméně sázet na to, že – soudě podle současné nálady britské veřejnosti – se Jeremy Corbyn britským premiérem tak brzy nestane. Na to, aby se jím stal, by revolučnímu nadšení z Corbyna musela podlehnout podstatně větší část voličstva. Prozatím jsou jím prodchnuty zejména stovky tisíc členů Labouristické strany, kteří ho zvolili za šéfa partaje loni na podzim a letos v září jej ve funkci s velkou pravděpodobností opět potvrdí.

Muž pevných zásad

Do Corbynových fanoušků není moc těžké se vcítit, protože takový monolit pevných zásad se jen tak nevidí. Před třiceti lety nosil Jeremy Corbyn dlouhé hnědé vlasy a vousy, do parlamentu, kde je poslancem od roku 1983, chodil v obnošeném svetru pod sakem. Už tehdy však říkal totéž co dnes, kdy jsou jeho vlasy i brada kratší a bílé…