Mouka, která cvrčí

Seznamte se. Tohle je Tom (Stan, John, Pepa). Je to cvrččí farmář. Má to dobré. Nedojí, nepase, svůj chov má v plastových bedýnkách nejspíš v nějaké opuštěné tovární hale, rejdí mu to tam ve starých kartonech na vajíčka, rodí se mu 100 tisíc mláďat denně a celé to vesele cvrčí. Jeho kolegové prasečí a hovězí farmáři vstávají v pět ráno, stojí po kotníky v hnoji, usínají s výčitkami, že jsou environmentální zločinci, a s holkou se bojí i jen promluvit. To cvrččí farmář dodává do podniků pro foodie, je čistý, voní a na každém prstu má pět hipsterek. Je skoro stejně cool jako cvrččí protein, produkt budoucnosti. Nebo tu snad někdo nejí hmyz?

Důvodů pro brouky je řada. Spotřeba masa setrvale stoupá, ovšem už teď je na uživení dobytka potřeba celá třetina obdělávané půdy na Zemi. Cvrččí maso obsahuje 69 procent proteinů, zatímco v kuřecích prsou je jen 31 procent. Cvrčci mají víc železa než hovězí a skoro tolik vápníku jako mléko.

Vlastně je tu jediný problém, odborně nazývaný „fuj faktor“ (yuck factor). Cvrček není prasátko ani kravička. Nemá něžné oči ani růžovou barvu a chtěl by si ho snad někdo pohladit? Ne, natož si ze zubů tahat chlupaté nožičky. Odtud nápad rozemlít ho na mouku.

V Americe se stala hitem proteinová tyčinka Exo, založená právě na cvrččí mouce. Její úspěch se teď pokouší zopakovat český startup SENS, prvních deset tisíc dolarů do začátku vybírá právě teď na Kickstarteru a zdá se, že je dostane. Evropská legislativa není ještě úplně připravená, český…