Chilcotova zpráva

Zpráv o válce v Iráku, která vypukla v roce 2003, nebylo málo, stejně jako vyšetřování. Ale po téměř sedmileté dřině zveřejnil sir John Chilcot se svými kolegy z vyšetřovací komise to, co historikům bude sloužit jako rozhodující výpověď, co se stalo a proč. Poučení z výsledků vyšetřování irácké války nabízí zpráva, jejíchž 2,6 milionu slov obsahuje pečlivě shromážděné důkazy, téměř stejně závažné pro tvůrce americké politiky jako pro jejich britské protějšky. Obraz, který kreslí – navzdory tomu, že jeho hlavní prvky už známe –, přináší zničující výpověď o selhání jednotlivců i institucí. O Tonym Blairovi, jenž byl tehdy britským premiérem, zpráva neříká, že je lhář a válečný zločinec (jak se mnozí domnívají), ale že ho osudová kombinace přehnaného sebevědomí, zbožných přání a mravního zápalu nakonec svedla na cestu směřující ke katastrofě.

Nejprůkaznější závěr vyšetřování se týká toho, že vojenská akce z března 2003, jež měla splnit údajný cíl Británie, tedy odzbrojení Saddáma Husajna (nikdy nebylo výslovně řečeno, že cílem je změna režimu), nebyla – jak Blair tvrdil – poslední možností. Ještě nebyly vyčerpány všechny pokusy vyřešit problém údajných iráckých zbraní hromadného ničení (ZHN) bez zahájení války. Inspekční tým OSN vedený Hansem Blixem postupně zlepšoval kooperaci s Iráčany a požadoval více času. Saddám nepředstavoval okamžitou hrozbu. Rada bezpečnosti OSN silně podporovala další inspekce. Stručně řečeno: vyšetřovatelé došli k názoru, že i když vojenská akce…