Budování státu bez antisemitismu? Násilí, diskurz loajality a vznik Československa

Vzpomínka na euforický vznik ČSR působí jako slepá skvrna. Obyvatelům nové republiky zastírala nejen globální obtíže, s nimiž se potýkali pařížští mírotvorci, ale umožnila vytěsnit v kolektivní paměti i ozvuky nepříliš vzdálených tlaků. Bylo by naivní domnívat se, že na rodící se československé pospolitosti nezanechalo stopy maďarské probolševické nadšení či vlna ukrajinských a polských pogromů. Tím spíš, že ztráta „širší vlasti“ otřásla i nemalou částí obyvatel nového státu, a zdaleka ne jen tou německo- a maďarskojazyčnou. Období přerodu bylo i v ČSR provázeno vlnou antisemitských akcí. Jejich průběh a hlavně různorodé konstrukce obrazu Židů coby jiné, české a slovenské „národní duši“ cizorodé komunity jsou tématem monografie česko-slovenské dvojice historiků.

Téměř neprobádané a výbušné téma zpracovali objevně, důsledně, se suverénní znalostí písemných i obrazových pramenů. Ocenění si zaslouží zejména propojení odlišné, ale v rovině antisemitských stereotypů příbuzné hornouherské a předlitavské reality. Po rozboru xenofobního podtextu hladových demonstrací a slovenských „rabovaček“ se pak výklad přesouvá k hutnému rozboru způsobů, jimiž se dělnické, venkovské, městské i elitní vrstvy snažily po válce o vytěsnění Židů z české a slovenské společnosti. Cenou za zaostření na jednorozměrný nacionalismus je ovšem opomíjení vícevrstevnaté identity nemalé části Čechů a hlavně Moravanů a Slováků. Autoři též poněkud obcházejí podněty, jež vedly k přinejmenším k dočasné proměně…