Proč vstupovat do politiky

Nacházíme se v čase, kdy se zintenzivňuje hledání kandidátů na prezidenta, ale také se stále silněji ozývá volání blížících se parlamentních voleb, což je patrné z častějších roztržek ve vládě. Proto je přemýšlení o tom, co vlastně politiky všeho druhu žene do závodu o naše hlasy, čím dál aktuálnější.

Lidé, kteří se chtějí stát politiky (a jejich cílem není pouze přijít k moci či penězům), musí projevit velkou odvahu. Nejde jen o to, že míří do nepopulárního prostředí, které je navíc velmi konkurenční, ale také o to, že musí mít touhu rozhodovat o životech druhých. To není úplně běžná vlastnost, protože určovat někomu pravidla vyžaduje určitou dávku jistoty, že se budou umět rozhodnout správně.

Televizní společnost HBO nedávno uvedla výjimečný film Nástupce, který se věnuje americkému prezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi a více méně je právě o tom, jaká je vlastně role politiků. Johnson, jenž nastoupil do úřadu po atentátu na Johna F. Kennedyho, totiž změnil Ameriku jako málokterý prezident. Prosadil řadu zákonů, které učinily z černochů rovnoprávné občany, a zároveň dokázal Kongres přesvědčit, aby schválil několik sociálních a vzdělávacích zákonů, jež daly nejchudším lidem šanci na lepší život.

Přitom prvních dvacet let své politické kariéry byl Johnson coby zástupce Jihu proti všem návrhům, které by vedly k zrovnoprávnění černochů. Vášnivě dokonce vystupoval proti tomu, aby se mimo zákon postavilo lynčování. Johnson byl arogantní, drsný, vulgární, mnohým se zdálo, že je cynický, a rád se podíval na dno skleničky. Ve funkci prezidenta však pochopil, že náhle má zodpovědnost a zároveň příležitost udělat něco pro své spoluobčany. Chudoba a rasismus pak byly nejpalčivějšími problémy, které bylo třeba řešit, a tak překročil své předsudky.

Česko nemá prezidentský systém, ale nebylo by na škodu konečně vidět v čele země prezidenta (muže či ženu), který by aspoň jednou zkusil ve společnosti pomoci těm nejslabším. Ať už je do svízelné situace dostalo zdraví, sociální handicap či nějaký konflikt. To, že se bojíme virtuálních strašáků, bohužel způsobuje, že zapomínáme na ty reálné. Bude zajímavé poslouchat, jaké mají kandidáti plány a vize.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor