Odvahu bychom měli

Český ministr obrany před pár dny narychlo odvolal plánované nasazení českých vojáků ve službách OSN. Akce měla odstartovat 1. července a místem určení měly být Golanské výšiny. Martin Stropnický však, podpořen kolegou z rezortu zahraničí Lubomírem Zaorálkem, označil operaci za „příliš riskantní“ a tuzemskou nabídku stáhl.

Miloš Zeman, který misi před třemi lety navrhl Izraeli coby zdejší příspěvek v boji proti islamistům a rovněž coby výraz tradičního spojenectví s židovským státem, si stěžuje, že ministři vycházejí ze špatných informací a bojový plán podle něj nadále platí. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ho doplnil prohlášením, že „armáda není cestovní kancelář“ a vojáci „musí počítat s rizikem“. Máme si tedy myslet, že čeští muži ve zbrani a jejich šéfové ztratili odvahu a na zemi se valí mezinárodní ostuda?

Mlčím, sorry

Češi měli hlídat úzký nárazníkový pás mezi Izraelem a Sýrií, který OSN spravuje od roku 1974 – od ukončení konfliktu mezi oběma zeměmi – coby demilitarizovanou zónu. V době, kdy se nasazení domlouvalo, už na dohled od pásma zuřila syrská občanská válka, v níž spolu kromě vládních a povstaleckých skupin bojovaly různé odnože džihádistů a situace se brzy stala nepřehlednou. Účastnické státy mise – Chorvatsko, Rakousko, Filipíny, Irsko a další – začaly postupně svoje jednotky ze syrské strany stahovat nebo je převelely na izraelskou stranu, protože na syrském území se chabě ozbrojené modré přilby stávaly snadným terčem radikálů a únosců.…