Kouřové signály

Ještě že v Česku neexistuje třeba otroctví, člověk si s obavami představuje, jak obtížné by bylo ho zrušit. Staří matadoři z ODS by protestovali proti nepřijatelným zásahům do soukromého vlastnictví. Šéf TOP 09 by sice s abolicí souhlasil, ale pak by najednou otočil, protože nehodlá podporovat koalici. Před hlasováním by se sešlo víc pozměňovacích návrhů než přítomných poslanců, například ten od Marka Bendy, že majitel si smí ponechat otroky, pokud má nemocná záda a musí tahat ze sklepa uhlí. Dvě koaliční strany by se hádaly, který z jejich téměř totožných zákonů je lepší, a podrážely si vzájemně nohy. A až by parlament zákon odmítl, vzkázal by prezident (sám majitel několika tmavých pomocníků), že má velkou radost.

Samozřejmě – přeháníme. Zákaz kouření v restauracích není dějinným milníkem v ochraně lidských práv, byť k ní svým způsobem přispívá, a také proto se dnes na Západě nekouření v uzavřených společných prostorách počítá za samozřejmost asi jako fakt, že si před jídlem myjeme ruce.

V Česku tuhle úpravu podporuje většina veřejnosti. Sledovat proto, jak Poslanecká sněmovna už poněkolikáté dělá všechno pro to, aby zákaz kouření v restauracích potopila, je mimořádně frustrující. Pokud chtěli poslanci posílit rozšířenou skepsi, že se v téhle zemi nedá rozumně vládnout, minulý týden se jim to podařilo.

Odpor poslanců je tak trochu záhadou. Část z nich je zřejmě zlobbovaná nebo rovnou podplacená tabákovým průmyslem, část nedovede nadřadit veřejný zájem vlastní…