S Hitlerem za štěstím

Euroskepticky zaměřeným politikům je potřeba nechat, že přinášejí nemalé oběti. Zkušenost stále častěji ukazuje, že racionální kritika unijních mechanismů se časem mění v chaotickou změť zkratek. Brusel je Moskva! Nebo Hitler! Nebo Napoleon! Nebo se Napoleonem stává nešťastný euroskeptik? Člověku se z evropských nástrah dělají mžitky před očima.

Boris Johnson, který s příměrem Bruselu k Hitlerovi i Napoleonovi vyrukoval minulý týden, chce přesvědčit své spoluobčany, aby zhruba za měsíc v referendu hlasovali pro vystoupení Velké Británie z EU. Jelikož se situace nevyvíjí příznivě a poslední série průzkumů naznačuje zvyšující se náskok stoupenců setrvání v třetí… pardon, v Evropské unii, sahá bývalý londýnský starosta k nejtěžšímu kalibru. Kde selhává racionální argumentace, je vždy možné dloubnout hluboko do podvědomí a vyšťárat něco z potlačených hrůz. Říká se tomu populismus a Boris Johnson není rozhodně jediný, kdo v poslední době přišel téhle disciplíně na chuť.

Populistická taktika stojí na dvou pilířích. Bod číslo jedna: slíbíte nesplnitelné (pokud dojde na plnění slibů, obviníte někoho ze sabotáže). Bod číslo dvě: nasměrujete frustraci davu proti bubákům stvořeným z lidského strachu a nenávisti. Nelze přitom popřít, že Trumpovo přetvoření mexického zahradníka v znásilňující monstrum nebo Johnsonovo přirovnání evropského byrokrata k Hitlerovi vyžaduje jisté přesvědčovací dovednosti.

Všichni proti všem

Taktika má ale i své slabé stránky. Lidské předsudky…