B jako Bauhaus

B jako Bauhaus není knížka o Bauhausu. To je informace pro ty, kdo nechtějí číst další příběh německé umělecké školy. Je to knížka osobních, zábavných a subverzivních úvah na nejrůznější témata od A do Ž – začíná se auty, pokračuje přes modernismus i umělecký design a končí u židlí. A její autor Deyan Sudjic (1952) má k tomu všemu co říct.

Působil jako žurnalista, založil časopis Blueprint a vedl italský magazín Domus, je autorem knih o designu a architektuře. Také o nich vyučoval a je ředitelem Muzea designu v Londýně. Po celou kariéru se pohybuje mezi architekty a designéry, na vše má názor i nějakou tu osobní historku. „Když se živíte psaním o architektuře, pociťujete určitý závazek řídit se vlastními slovy,“ píše v eseji K jako Kaplický. Proto si od tehdy mladého architekta nechal vyhotovit interiér bytu. Místo kuchyně tak získal takzvanou kulinářskou jednotku s laminátovým potahem, který se tavil, když se na něj postavilo něco horkého. Oblíbené sako má zase od japonské návrhářky Rei Kawakubo, s níž se setkal v době, kdy nikdo nevěděl, jak její styl Hiroshima chic promění módu.

Sudjic je osobní, ale je také analytický. Ve stati A jako autenticita se snaží uchopit pojem, který designéry zaměstnává. „Autenticita je pro designéra vlastností, která vychází z pokusu pochopit, jakým způsobem věc vzbuzuje dojem upřímnosti, a následně ten dojem zfalšovat,“ píše. Příkladem mohou být vozy Hummer, které se snaží napodobit rané džípy stejně usilovně jako marně. Když…