Klausův tálibán má padla

Guvernér České národní banky Miroslav Singer udělal dobře, že se rozhovořil (v deníku MFD) o svém pohledu na život až těsně před svým odchodem z funkce. Některé věci je totiž lepší u tak vlivného muže nevědět.

Třeba jeho přesvědčení, že česká politika je „strašně klidná, nenásilná“, zaskočí v zemi, kde v posledních letech téměř zmizela pravice a politiku opanoval miliardář podezřelý z estébácké minulosti a prezident, který nectí demokratická pravidla.

Zvláštní je i Singerův postřeh, že jsme si my Češi uměli „i tu totalitu zařídit co nejsnesitelněji“. V okupovaném, kolaboranty řízeném státě, kde bylo vyloučené jakékoli soukromé podnikání, likvidovalo se nonkonformní myšlení a do poslední chvíle se za jiné názory zavíralo do kriminálu, takové hodnocení překvapí. Zvlášť v podání člověka, na jehož realistickém odhadu veřejného dění závisela ekonomika a naše peněženky.

A do třetice: dá se uprostřed globalizace s levnou asijskou výrobou jen tak se Singerem tvrdit, že Češi už za Rakouska-Uherska živili svojí výrobou celou monarchii, a tradice by se tedy měli držet?

Singerovy názory však nejsou překvapivé: z čela ČNB odchází muž, který pevně věřil ve schopnost Česka dobře se postarat samo o sebe, a podle toho svoji instituci také řídil – s nedůvěrou k Evropě, s níž je přitom český stát pevně spojen, a jeho velké banky dokonce vlastnicky. Náklady a zisky Singerovy šestileté guvernérské kariéry budeme moci sečíst až časem. Je však dobře, že odchází: centrální banka by se…