Éra překvapení

Dnešní doba je překotná a neustále nás překvapuje. Takřka přes noc se mohou stát věci, které bychom ještě nedávno považovali za nemožné nebo přinejmenším zcela nepravděpodobné. Příklad? Jeden najdete na obálce tohoto vydání.

Donalda Trumpa svět dlouho považoval za bizarní kuriozitu amerických prezidentských voleb. Nenávistného, xenofobního hrubiána s příšernými názory, který sice poutá pozornost, ale je jen otázkou času, kdy ho systém primárek vyhodí z kola ven ve prospěch serióznějších kandidátů. První překvapení Amerika zažila, když se ukázalo, že ho žádný z rozumnějších republikánů neporazí. A to druhé zažívá právě teď, kdy černý kůň voleb v průzkumech dostihl demokratickou soupeřku Hillary Clintonovou. Ano, nejmocnějším mužem planety se opravdu může stát Donald Trump. Jeho profil si přečtete v Tématu Jiřího Soboty.

Je ovšem třeba říct, že dnešní doba nabízí také příjemná překvapení. Možnosti umělecké svobody nikdy nebyly tak velké jako dnes, takže se každou chvíli objevují projekty narušující obvyklé konvence. Třeba koncerty – pro spící publikum. Jeden takový navštívil kolega Pavel Turek a jeho reportáž si můžete přečíst na Kultuře.

Zní to trochu podivně, usnout na koncertě přece vždycky bývalo faux pas. Tady se ale se sněním naopak počítá coby součástí zážitku: „V průběhu noci, vleže na matracích a při tlumeném červeném světle, se posluchač propadá do ne příliš hlubokého spánku, z nějž ho vytrhují náhlé změny a ruchy. Vnímá sebemenší nuance a proměny hudby, protože zvuk je to jediné, čeho se smysly mohou v temném sále chytit. Probouzí se a znovu se propadá do dřímoty, ztrácí pojem o čase. Projevují se u něj stavy lucidního snění, do nichž doléhají zvuky hudby i terénních nahrávek, jako jsou bouřkové hromy a volání italských pastevců.“

Zní to jako vzrušující noc. Teď už jen se z ní neprobudit do světa, kde bude vládnout někdo jako Donald Trump.

Milé čtenářky a milí čtenáři,
příjemné čtení vám přeje

Petr Třešňák,

zástupce šéfredaktora