Samozřejmě, od dob hladomorů osmdesátých let se v Etiopii leccos změnilo. Gramotnost se zmnohonásobila a v posledních deseti letech vyrostly desítky univerzit a stovky základních a středních škol. Při cestě do Amba (asi dvě hodiny jízdy od hlavního města Addis Abeby) jsem měl možnost jednu základní školu navštívit a opět se přesvědčit, že i přes úctyhodný rozkvět minulých let chudoba pořád sužuje většinu obyvatel této bezmála stomilionové země s rozlohou větší než Francie, Španělsko a Portugalsko dohromady.
Obvykle ve třídě studuje až osmdesát dětí, učební pomůcky chybějí a školní knihovna obsahuje jen pár zašlých výtisků starší marxistické literatury. Tragické je to s hygienickým vybavením, neboť toalety mnohdy tvoří pouhá díra v zemi a voda často neteče.
Podobné je to s vysokými školami, s nimiž mám bohatší zkušenost, protože už řadu let spolupracuji s etiopskými univerzitami. Rozdíl mezi jejich kvalitou je obrovský, a tak v zemi existuje asi pět vysokých škol, které mají nadstandardní úroveň (Addis Abeba, Jimma, Mekele, Haramaya, Awassa) a za nimi leží obrovská propast, jež se podepisuje jak na kvalitě absolventů, tak jejich budoucího uplatnění na trhu práce.
Zatímco zmíněné top školy připomínají jakoukoli univerzitu v Evropě, mnoho jiných nemá takřka žádné zázemí, chybějí jim třeba učitelé. Růst počtu univerzit je totiž tak rychlý, že z minulosti, kdy v zemi byly vysoké školy pouze dvě, není k dispozici dost absolventů schopných na akademické úrovni učit. Není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu