Zastřel je znovu, Henry

Polovina amerických médií vzývá technickou virtuozitu a ohlašuje revoluci v akčním žánru. Druhou polovinu znechucuje monotónní, krvavé násilí a otravuje neexistující děj. Je fakt, že ruský snímek Hardcore Henry, který právě běží v tuzemských kinech, vzbudil mimořádně silné reakce už během světové premiéry loni na festivalu v Torontu. Tehdy neobyčejně pozitivní: atmosféra půlnoční projekce udělala své a američtí distributoři se předháněli v tom, kdo se ujme filmu, který sám jde technicky do extrému a důsledně imituje od začátku do konce konvence videoherní střílečky z pozice hráče. Co důvěrně znají hráči, je pro běžné diváky estetická novinka, jež se v jistých případech může blížit šoku. Pohled hlavního hrdiny, supervojáka na vražedné misi, se stává pohledem diváka. Film režiséra Ilji Najšullera a producenta Timura Bekmambetova proslulého posouváním akčních filmů do krajností tak staví diváka pomyslně do role hlavní hvězdy. Chová se k němu ale spíš jako k morčeti v laboratoři.

Předmět experimentu

Podle tvůrčí legendy se nápad na Henryho zrodil ve chvíli, kdy Bekmambetov, režisér ceněných snímků Noční hlídka nebo Wanted, narazil na YouTube na ultra násilný videoklip k písni Bad Motherfucker od ruské skupiny Biting Elbows, pod nímž byl podepsán Najšuller. Hrdina v něm likviduje své protivníky – a klip je natočen z pohledu první osoby. Bad Motherfucker se svého času stal virální senzací s desítkami milionů zhlédnutí. Jeho popularita v…