Nula odpadů

Jmenuji se, dejme tomu, Maruška, pracuji v libovolné prodejně potravin a přeji každému to nejlepší. Když chce někdo salám, dostane ode mě navíc ještě papír, malý igelit, větší igelit a sáček. Když chce někdo jablka a hrušky, zavážu to každé zvlášť do igelitového pytlíku. Copak je možné míchat hrušky s jablky? Chleba, bonbony, čaje, to všechno mám nejradši v papírech, krabičkách a fóliích a varných sáčcích. Igelitky jsou gratis, a když paní říká – díky nechci, řeknu – jen si to vezměte. Já přeji každému to nejlepší. Ale tyhle bláboly mě dokážou vytočit. Co psali onehdy v Květech. Nebo to bylo v The New York Times?

Psali zhruba nějak tohle. V Itálii existuje obchod Effecorta, kde nikomu nic nezabalí. Prý nula odpadů. Všechno tam mají v kyblících, pytlích a zásobnících a každý si odsype a odlije. Podobný je i ve Vídni. Jmenuje se Lunzern a vypadá víc jak galerie než jako samoobsluha. Jeho majitelka je také spíš kurátorka, která má ve svých zásobnících jen tu nejsofistikovanější rýži a hrách. A bere jen od fešáků, viz jejich stránky – krásní lidé krásným lidem. V designových odnosných nádobách. Podobné stylové obchody bez obalů vznikají po celé Evropě: berlínské Unverpackt, španělské 12 Granel a tak dále.

Asi třetinu komunálního odpadu tvoří obaly. Odpovědí je precyklace, tedy předcházení vzniku odpadu. K precyklaci může přispět každý. Tohle nové obchody hlásají a chtějí zákazníky přesvědčit, že když u nich nakoupí, budou správnější a morálnější. V Česku to ovšem nikoho…