Za ruskou propagandou kolem Evropy

Zřejmě jen těžko bychom hledali v historii dobu, kdy byli novináři pod větší kontrolou, než jsou dnes. Díky televizím znají lidé jejich tváře, sociální sítě umožňují veřejnosti okamžitě reagovat na jejich texty, reportáže či rozhovory. Chyba se během pár vteřin stává zdrojem pobavení nebo zatracení na Facebooku a Twitteru.

A to nemluvě o soudech, u kterých mohou žurnalisté za svou práci (ať už proto, že je moc dobrá, nebo proto, že je moc špatná) skončit. Tohle všechno se ale týká jen klasických médií, u kterých jsou snadno identifikovatelní majitelé, šéfredaktoři či autoři textů. Na internetu však roste síla, pro kterou žádná pravidla neexistují, média, jejichž autoři si mohou dělat, co chtějí, vymýšlet si, co chtějí, a ještě za to sklízejí obdiv.

Když vás rozčílí slova autora těchto řádků, víte, komu adresovat svou nespokojenost. A tak to má být. Pokud se ale někdo pokusí zeptat například autorů webu Aeronet.cz, proč napsali to či ono, nedostane odpověď vůbec nebo se dočká agresivního odseknutí. Soudit se s nimi nemá smysl, protože není s kým. Zatímco seriózní novináři musí informace ověřovat, Aeronet.cz je vytváří. Cítí se být ve válce, a tak jsou všechny prostředky povoleny. Jejich cílem je vzbuzovat v Češích strach, nedůvěru v sebe sama i Západ. A i když web označují české tajné služby za nebezpečnou součást ruské propagandy namířené proti nám, nikdo s tím nic nedělá.

Vzhledem k rostoucí síle ruské propagandy nás zajímá, jak to funguje a kdo stojí mimo jiné za stránkami Aeronet.cz. Abychom zjistili jednu informaci, kterou v případě Respektu najdete za pár minut na internetu, museli jsme několik měsíců pátrat a cestovat z jednoho konce Evropy na druhý. Více v článku Ondřeje Kundry.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor