Nic pro bílé uši
Nové album Beyoncé je převratné, protože jde proti principům popu
Nejméně respektovaná osoba v Americe je černá žena. Nejvíce bezbranná osoba v Americe je černá žena. Nejvíce opomíjená osoba v Americe je černá žena,“ zní část projevu Malcolma X z roku 1962, kterou zpěvačka Beyoncé použila v klipovém filmu Lemonade. Tento film minulý týden doprovodil vydání stejnojmenného alba, jež je věnované afroamerickým ženám a činí z něj výjimečné dílo jak v kontextu debaty o feminismu, tak v rámci zvyklostí populární hudby.
Nejmocnější žena hudebního byznysu Beyoncé je v roce 2016 jedna z posledních hvězd, která vydáním desky a filmu dokáže během několika dnů rozvířit debatu nejen o tom, zda album obsahuje hity, ale také o roli afroamerických žen v USA, o černošských umělcích obecně, o hnutí Black Lives Matter, o stavu hudebního byznysu a mimo jiné přiživit bulvární spekulace o tom, zda zpěvačku její manžel Jay-Z podváděl.
Na půdorysu nevěry vypráví Lemonade příběh ženy, která prožívá vztek, prázdnotu, ale nakonec i odpuštění. Žádné album nebylo letos uvítáno tak nadšenými recenzemi, ale žádné jiné album také nevyvolalo tak velké zmatení mezi bílým mužským publikem, když zjistilo, že s jejich ušima Beyoncé nepočítá. Což jde proti logice úspěšného popu: ten by totiž přece měl být pro všechny.
Když ti život dává kyselé citrony, vymačkej z nich sladkou limonádu, je heslo, které se táhne celým albem. A i když se společenské rubriky věnují hlavně manželství úspěšného páru Beyoncé a Jay-Z, zapomíná se na skutečnost, že skladby o nevěrných manželech byly v tradici bluesových černošských zpěvaček užívány jako metafory patriarchátu, který jim nedovoluje žít tak svobodně, jak by toužily.
Muž na Lemonade je vždy ten, kdo působí bolest. Je to partner, který podváděl, otec, který selhal, nebo policista, který matce zastřelil syna. Proto se ve filmu objevují matky Michaela Browna a Erica Garnera: Afroameričanů zabitých policií. Po úspěchu rappera Kendricka Lamara, jehož singl Alright se stal neoficiální hymnou Black Lives Matter, i Beyoncé pochopila, že si téma menšin vyšlapalo cestu do mainstreamu. Přesto je sázka na sesterství černých žen odvážný krok.
Cílem hitparádového popu vždy bylo publikum spojovat, vytvářet nekonfliktní prostor, kde zapomene na rasy nebo názory. Ostatně kdykoli se hvězdy vyjádří ke společenské situaci, spíše jim to publikum odláká: očekávají se od nich univerzální emoce, nikoli vyhraněné postoje. Lemonade je převratný počin v rámci komerčního popu v tom smyslu, že Beyoncé ukazuje svět komplikovaný, plný nepochopení, rozdělený na rasy a pohlaví.
Nejčastější námitka bílých mužských posluchačů – tedy těch, kteří bývali dlouho výsostným publikem populární hudby – nad Lemonade je ta, že není o nich a že se cítí být vyloučeni z poslechu. Přitom možná to je ten nejcennější zážitek, jaký jim Beyoncé může nabídnout. Nemá zájem je potěšit, ale přivést ke zjištění, zda jsou schopní zapomenout na svou sebestřednost a doopravdy respektovat jinakost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].