K soudu bez koně

V hlavách šéfů tří nejdůležitějších soudů v zemi se zrodil plán, který by mohl vést k největší změně v české justici za posledních 25 let. Současná praxe, kdy každé malé město má svůj soud, se podle nich přežila a vede k tomu, že některé z nich mají minimum práce, zatímco jiné nestíhají. Kvůli přetíženosti pak lidé v některých částech země čekají na spravedlnost mnohem déle.

„Když člověk kdysi zapřáhl ráno koně a vydal se na soudní stání, potřeboval být večer zpátky doma,“ vysvětluje s nadsázkou předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. „Dnes ale nepotřebujeme mít soud každých padesát kilometrů,“ dodává už vážně. Spolu s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a šéfem Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem chtějí mapu českého soudnictví radikálně překreslit. Cílem je, aby v Česku bylo méně soudů, které by ale byly větší a lépe rozmístěné.

Dává to smysl

Přestože v Česku byly zrušeny okresy, nejvíc práce dnes dělají okresní soudy. Jejich struktura má kořeny ještě v Rakousku-Uhersku, je jich celkem 86, ale velikostí i výkonností se od sebe velmi liší. Například v Prachaticích loni trvalo civilní řízení v průměru 130 dnů, v Ústí nad Labem čekali lidé na spravedlnost 801 dnů. Ostravský okresní soud má 80 soudců, zato třeba rokycanský jen sedm.

Podle Baxy by stačilo, aby Česko mělo těchto soudů nejnižší instance stejný počet jako krajů – tedy jen 14. Byly by větší a rozmístěné tak, aby kopírovaly potřeby a rozložení obyvatelstva. Například v severních Čechách,…