Vedlejší účinky dobra

Vřelé uvítání vypadá jinak. Premiér nové libyjské vlády národní jednoty nemohl koncem března přiletět do hlavního města, protože mu to místní autority nedovolily a hrozilo, že jeho letadlo některá z desítek ozbrojených skupin sestřelí. Připlul tedy ze sousedního Tuniska lodí.

Jeho vláda, která vzešla z dlouhých mírových jednání OSN, je možná poslední šancí na udržení jednotné Libye. Má nahradit dva kabinety a dva parlamenty, které s podporou nepřehledné změti milicí bojovaly o moc. Riskantní příjezd do Tripolisu se novému premiérovi Fáizu Sarrádžovi prozatím vyplatil. Podporu mu na náměstí demonstrovali obyvatelé, uznala jej centrální banka i vedení státní ropné společnosti, stojí při něm nejsilnější vojenská milice ve městě a loajalitu nakonec přislíbili také doposud v západní Libyi vládnoucí islamisté, kteří zprvu tak bránili jeho příletu. Zůstává však na vojenské základně na okraji metropole a mnohé milice ho považují za loutku OSN, která je v jejích očích synonymem Západu.

Stojí před ním gigantické úkoly. Přesně pět let po začátku mezinárodní humanitární intervence, která měla ochránit civilisty před tyranií bývalého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, je stav Libye zoufalý. V zemi působí zmíněné stovky ozbrojených milicí, mezi nimiž nejdou jednoduše rozlišit ti dobří a špatní. Chaosu využívá Islámský stát (IS), který naverboval už odhadem 6000 bojovníků …