Obama na konci cesty

Sto poslanců britského parlamentu zaslalo na americkou ambasádu v Londýně dopis, v němž žádají amerického prezidenta, aby během své návštěvy držel jazyk za zuby a nemíchal se do věcí, o kterých si Britové rozhodnou sami. Londýnský starosta Boris Johnson přihodil poznámku, že Obama je pokrytec, protože Spojené státy by nikdy ani ve snu nenapadlo dělit se o svou svrchovanost způsobem, jaký se žádá  po Británii v rámci Evropské unie. Bývalý ministr obrany Liam Fox ironicky dodal, že „až budou mít Spojené státy otevřené hranice s Mexikem, sídlo nejvyššího soudu v Torontu a jejich rozpočet bude schvalovat nějaká panamerická komise, budou názory amerického prezidenta vítány“. Tohle všechno se minulý týden odehrávalo coby předehra momentu, v němž letadlo s americkým prezidentem přistálo v Londýně. Tedy v době, kdy ještě vůbec nebylo jasné, jak silně hodlá americký prezident během své návštěvy Británie po boku Davida Camerona vyjádřit své přesvědčení, že by hostitelská země měla zůstat členem Evropské unie.

Barack Obama pomalu stříhá metr. Příští rok touto dobou už bude v Bílém domě vládnout jeho nástupce. Americké prezidenty v takové fázi jejich vládnutí už doma nikdo příliš neposlouchá a oni vyrážejí na poslední spanilé jízdy po světě. Loučí se se spojenci, užívají si své funkce, snaží se na poslední chvíli vylepšit obraz, jaký po nich na světové scéně zůstane. Současnému prezidentovi se tahle poslední jízda viditelně komplikuje. Když minulý týden přistál v Saúdské Arábii, poslali mu na letiště naproti „jenom“ starostu Rijádu a král, který o pár hodin dříve osobně vítal šéfy jiných arabských zemí, najednou neměl čas. V Británii museli před Obamovou návštěvou představitelé Bílého domu konejšit Davida Camerona, kterému sice Obama přijížděl na pomoc, ale předtím ho stihl „pomluvit“ v médiích.

Ztrácíme zájem

Atmosféru konce Obamova vládnutí, která má velmi daleko k triumfu, dobře osvětluje obsáhlý text, který vyšel před několika týdny v americkém měsíčníku The Atlantic. Článek vznikl na základě mnoha hodin osobních rozhovorů autora Jeffreyho Goldberga s prezidentem. Ten se v něm snaží podrobně vysvětlit svůj pohled  na svět a nutno říct, že se jedná o jiný svět, než na jaký byli  tradiční spojenci Ameriky dosud zvyklí.

V centru zájmu dnešního vládce Bílého domu se ocitá Asie, o níž prezident opakovaně tvrdí, že reprezentuje budoucnost a je pro Spojené státy nejdůležitějším koutem světa. Amerika musí také věnovat mnohem větší pozornost Jižní Americe a Africe. Právě vzhledem k těmto souvislostem text vysvětluje prolamování ledů ve vztahu ke Kubě: dosavadní zamrzlé vztahy otravovaly atmosféru na celém kontinentu a bránily Washingtonu rozvíjet vztahy s ostatními částmi Jižní Ameriky. Slovo „Evropa“ padne v mnohastránkovém textu opravdu zřídka. Obama starý kontinent „nevnímá romanticky“, chápe ho ale jako „zdroj stability, který, přestože to prezidenta občas rozčiluje, potřebuje, aby ho Američané drželi za ruku.