Musíme brát mladé vážně

Jsou to přibližně dva roky, kdy mi moji američtí přátelé doporučovali, ať si na internetu pustím přednášky Michaela Sandela z Harvardovy univerzity na téma spravedlnost. Chvíli jsem otálel, ale když jsem si jednu nakonec pustil, nemohl jsem se od počítače odpoutat. Drobný muž během pár vteřin upoutá celý sál plný studentů (ale i ty, co sedí tisíce kilometrů daleko), vypráví, dává příklady a především, neustále se mladých lidí na něco ptá. Divák skoro ani nemá dojem, že je na přednášce, ale cítí se jako partner v uvolněném dialogu, kdy žádná otázka či poznámka není chybná.

Minulý týden pan Sandel navštívil Prahu, kde mohli jeho schopnosti posoudit i čeští studenti. A evidentně byli zaujatí stejně jako jejich kolegové všude po světě. V tomto čísle s ním přinášíme rozhovor, kde mimo jiné vysvětluje, proč jej mladí lidé tak rádi poslouchají: „Nejúčinnější je brát mladé lidi vážně, ptát se jich na názory. Nestačí stát na pódiu, kázat a očekávat, že si budou psát zápisky, v mém případě o dějinách filozofie. Musíte je pozvat do debaty, provokovat, inspirovat, vyzývat k debatě. Není podstatné, aby si pamatovali, co přesně slavní filozofové říkali, ale aby myšlenky těchto filozofů tvořily při naší debatě jakousi společnost, aby pomáhaly s hledáním odpovědí na naše společné otázky.“

Skoro se chce zvolat haleluja, po záplavě nářků, jak zkažení mladí lidé jsou, jak dospívají téměř nejhorší generace v dějinách, přichází někdo s tezí značně odlišnou. Navíc zkušenost z Česka je stejná, mladší generace nejsou horší, jsou prostě jiné. A jejich nechuť být stejní, jako jsme my, prostě některým stárnoucím lidem leze na nervy. O schopnostech mladých lidí svědčí mimochodem i to, že globální vzdělávací celebritu dostali do Prahy studenti ze spolku Agora.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor