Ať rozhodnou soudy

Angela Merkelová si během posledních let musela zvyknout na situace, že mezinárodní dění jí často umožňuje rozhodnout se jen z několika špatných alternativ pro tu nejméně špatnou. To je i případ satirika Jana Böhmermanna, kterého chce za urážku majestátu žalovat turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.

Podle německého zákona, který takové žaloby zahraničních státníků umožňuje, musí k vyšetřování (pochopitelně německými úřady) dát svolení berlínská vláda. Angela Merkelová ho dala, a čelí proto masivní kritice za ustupování ješitnému autokratovi. Nesouhlasí s ní anglosaský tisk, dvě třetiny německé veřejnosti, opozice ani koaliční partner ze sociální demokracie (SPD). Přesto její rozhodnutí, tak jako mnohokrát v minulosti, bylo tím nejméně špatným z možných alternativ – a tedy správným.

Jan Böhmermann, který je jakousi německou inkarnací Petra Čtvrtníčka, ve svém pořadu na veřejnoprávní stanici ZDF s vážnou tváří vysvětloval, jaký je rozdíl mezi satirou a urážkou cizího státníka. Reagoval na Erdoğanovu stížnost na jinou, slušnou a vtipnou satiru v německé televizi. Divákům – a tureckému prezidentovi – chtěl názorně ukázat, jak může vypadat skutečná a žalovatelná urážka. Začal tedy recitovat verše, jejichž překlad tištěný papír nesnese. Pro představu jen uveďme, že se týkala zápachu i velikosti Erdoğanova přirození nebo orálního sexu se zvířaty.

Paragraf 103

Erdoğan podal civilní žalobou za urážku osobnosti (ta se automaticky prošetřuje) a zároveň turecká vláda…