Umění nemožného pod Tatrami

Došlo k útoku na standardní politické strany a k významné destrukci politického systému.“ V černém obleku a černé kravatě to prohlásil slovenský premiér Robert Fico poté, co si byl minulou středu převzít od prezidenta Andreje Kisky pověření k sestavení nové vlády.

Není divu, že Fico byl výsledkem parlamentních voleb z 5. března znechucen. Jeho strana se 49 poslanci (ze 150) má malou šanci zůstat u moci, protože se Slovenskou národní stranou (SNS, 15 poslanců) nemá většinu a žádná další strana s ním do vlády nepůjde. Může se tedy naplnit přání mnoha voličů, kteří už měli Fica po osmi letech vlády dost. Možnost sestavit vládu dostane po Ficovi zřejmě Richard Sulík ze Slobody a Solidarity (SaS, 21 poslanců). Do koalice bude potřebovat nejméně čtyři partnery, kteří se však navzájem z ideologických či osobních důvodů nesnášejí.

Je tedy celkem možné, že vládu nesestaví ani Sulík, a Slovensko se tak octne v situaci, jakou ještě nezažilo. Od července má přitom předsedat Evropské unii. Ústava však ponechává dost prostoru pro netradiční řešení, v nichž klíčová role může připadnout prezidentu Kiskovi.

Průvodce panoptikem

Slovenská společnost bouřlivě diskutuje o příčinách tak podivného výsledku voleb a shoduje se jen na jednom: je to výraz ostrého protestu voličů proti politickému establishmentu, který je odpovědný za obrovskou, systémovou korupci. Hněv voličů však proměnil parlament v panoptikum, jehož stručný přehled je zde.

…