Ezechiel v kopřivách

Žalozpěv je s milostnou písní jedním z původních zdrojů poezie. V obou případech je emoce tak silná, že ji lidské nitro neunese a přetéká do slov; bez této úlevy by snad puklo. Básně Miloše Doležala ve sbírce Ezechiel v kopřivách, jež pojednává o posledních věcech člověka, v sobě tuto naléhavost mají.

Smrt tu není abstraktní pojem. Když autor oplakává předky a přátele, ale také rodáky umučené nacisty či komunisty, nemluví o jejich duších; ty předává jako katolík s důvěrou kamsi „za“. Nad čím naříká, jsou těla, zmařené životy. Symbolem pomíjivosti jsou mu zbytky města Zahrádka, které padlo za oběť výstavbě přehrady Želivka a kde nezbývá než „v bývalé hospodě / vypitou lahví / o vyvalený / nárožní kámen/ švihnout“. Doležal až naturalisticky popisuje fyzické detaily: těla jsou plná modřin, rýpanců od kanyl, s utrhanými nehty, bičovaná hadicí, písek ulpívá za nehty umučených. Vybaví se nám pečlivost, s níž barokní umělci zpodobňovali rány na těle Krista – abychom nad ním mohli lépe zaplakat.

I jinak se Doležal „drží při zemi“. Hlína se maže na ruce, na krumpáč, slzy se mísí s blátem, maso hnije a lebky se válejí v kopřivách. Ale není to beznaděj; dopadající paprsek vše prosvětluje. „Kdybych neměla Boha, kde už bych byla,“ říká autorova matka. „I proto jsem šťastná.“ V nejsilnějším oddíle Jámy autor bezprostředně reaguje právě na její smrt. Dotýká se „jádra“, kterým je ona a také kraj; kout na Vysočině, s nímž je skrze ni srostlý. Najdeme tu nádherné obrazy: „poletuje sníh, v něm visí skřivan“, „šíp hoří v kostnatém těle“, „strejka má víčka z ptačích pírek, posmrtnou masku z bledulí“.

Doležal je dědicem Demla, Zahradníčka, Čepa, Reynka i Jirouse. Je básníkem z Vysočiny, ale ne lokálním. Prorůstá svým kouskem půdy tak hluboko, že věci, jež odtud vynáší, jsou zajímavé v nejširším kontextu. Jeho poezie je ostrá a prudká ve své prostotě; slova dostávají prostor, zaznívají jako poprvé. A je to poezie i pro ty, kteří jí jinak „nerozumí“ – v duchu Magorových labutích písní nebo Rukopisu Bohumily Grögerové.

Autorka je spisovatelka.

Miloš Doležal: Ezechiel v kopřivách 
Atlantis, 80 stran