Mnozí si ještě ze školních pokusů pamatují, že vhozením sodíku do vody dochází k výbuchu díky uvolněnému teplu, které pomůže zapálit vyvíjející se vodík. Můj britský kolega Phil Mason, který za mnou přišel pracovat do Prahy, strávil loni v létě většinu svého volného času na balkoně našeho ústavu házením kousků sodíku nebo draslíku do misky s vodou. Phil má zlaté ruce a ví, jak minimalizovat riziko, takže se o něj příliš nebojím. Když ale po pár týdnech balkonových výbuchů přišel s lehkým šrámem na tváři, neboť se mu kousek explodujícího sodíku dostal pod ochranný obličejový štít, došla mi trpělivost a rozhodl jsem se, že další pokusy zakážu.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024