Týden s Masaji

Joseph: „Při rituálu vstupu do dospělosti jsem měl na hlavě čelenku z per dvou set druhů ptáků, které jsem ulovil lukem a šípem. Ale nikdy jsem nezabil lva, jako to dělali moji předkové. Anebo tady Stanley.“

Stanley přikyvuje a mlčí, tak jako ostatně vždy. U nohou mu leží jeho dvoumetrové kopí.

Evans: „Lva jsem nezabil ani já. Jsem civilizovaný. Pro sváteční čelenku jsem před deseti lety střelil šedesát druhů ptáků, ale dnes už bych to neudělal. Když v tom budeme pokračovat, tak spoustu druhů vyhubíme.“

William: „Vidíte, tohle jsme přesně my – reformovaní masajští válečníci.“ 

Tato konverzace se odehrává u jednoho ze stolů hotelové restaurace v Naroku na jihozápadě africké Keni, kde se právě spojily dva světy. Evropští novináři na studijní cestě organizované nevládní organizací Minority Rights Group International a parta místních „reformovaných válečníků“. Jsou členy sdružení mladých lídrů z vesnic obývaných Masaji, proslulými pastevci z východoafrické savany. Týden nás mají provázet kulturou svého kmene, avšak skutečnými hrdiny této cesty jsou oni sami.

Kolem těl si omotali červenou kostkovanou látku, zápěstí a krk jim zdobí šperky z pestrobarevných korálků, na nohou mají sandály vyrobené z ojetých pneumatik. V rukou drží kopí anebo kovovou hůlku určenou budoucím náčelníkům svých vesnic. Na první pohled je zřejmé, že vyrostli s úplně jinými pravidly a vědomostmi než jejich návštěva s tužkou, sešitem a diktafonem v ruce.

…