To nejlepší, co dokážeme

I když počasí naznačuje spíše jaro či brzký podzim, pravda je, že rok 2015 se blíží ke svému konci. A nebyl to vůbec jednoduchý rok – krvavé konflikty vyhnaly z domovů stotisíce lidí, kteří zamířili na Západ, což dostalo pod tlak instituce, politiky, veřejnost, ale i média.

„Je obtížné dosáhnout objektivity v krizi tak komplexní, jako je tato. Důkazy lze nalézt pro cokoli – pro téměř jakoukoli tezi stejně jako pro jakoukoli antitezi,“ napsal minulý týden přesně šéfredaktor německého týdeníku Der Spiegel Klaus Brinkbäumer a dodal: „Pro média to znamená, že musíme popsat všechny aspekty příběhu, s pečlivě měřeným a vyváženým tónem, jak jen je to možné. Empatie a kritika mohou existovat vedle sebe – protože hlava a srdce patří k sobě.“

Nelze než souhlasit, popisovat tak složité téma, ve kterém hrají roli nejen současné události, ale i ty historické, stejně jako vliv globálního oteplování či globalizace, překračuje možnosti jednotlivých médií. Nepochybně jsme se dopustili řady chyb, ale snažíme se z nich vždy poučit. Nejlépe to popsal americký novinář David Broder v proslovu, když v roce 1979 přebíral Pulitzerovu cenu: Noviny, které dělají, jsou neúplné a dopouštějí se v nich řady zkreslení, protože pracují pod časovým tlakem a s omezeným rozsahem textů. „Ale je to nejlepší, co jsme za těchto okolností mohli udělat, a zítra budeme zase zpět s opraveným a aktualizovaným vydáním.“

Jsme si v Respektu vědomi našich chyb, ale zároveň jsme rádi, že se už více než čtvrt století snažíme popisovat svět v širších souvislostech. Proto jsme publikovali reportáže mimo jiné z Libye, Afghánistánu či Turecka. Přesně před dvěma lety jste si mohli přečíst reportáž o tíživé situaci v Jordánsku, kam utekly stotisíce Syřanů.

Nebo rozhovor s prezidentem Lékařů bez hranic Unnim Karunakarou, který už tehdy varoval: „Sousední státy nemají šanci se s dopady války samy vypořádat. Třeba Libanon nedostává ze Západu mnoho pomoci, protože jeho vláda je považována za spojence Hizballáhu, a potažmo tedy Íránu. Jenže v této pětimilionové zemi je už milion uprchlíků a společnost nemůže tento příliv bez větší mezinárodní pomoci zvládnout. Světové vlády zkrátka nevědí, co si se situací počít.“

Náš úkol nevidíme v tom, že budeme nalhávat veřejnosti, že když se uzavře, tak se jí všechny těžkosti světa vyhnou. Naším úkolem je přinášet informace, které jí pomohou posoudit význam těchto těžkostí a následně i přemýšlet, jak se jim postavit.

Velmi si vážíme vaší přízně, protože naše práce by bez vás neměla smysl.

Ještě si dovolím upozornit, že další číslo vyjde v pondělí 4. ledna.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení a celý rok 2016 vám za redakci přeje

Erik Tabery, šéfredaktor