Mezi katastrofou a prosperitou

Kdybyste mi ve středu nebo ve čtvrtek tvrdil, že do soboty budeme mít tak dobrou dohodu, řekl bych vám, že jste blázen,“ osopil se minulý týden evropský komisař pro klima Miguel Arias Cañete na novináře, který čerstvě uzavřenou celosvětovou smlouvu o boji proti klimatickým změnám označil za málo ambiciózní. Glosoval tak překvapivý pozitivní obrat, k němuž došlo těsně před koncem čtrnáctidenní klimatické konference OSN, která se v první polovině prosince konala ve francouzské metropoli.

Jeho rozčilení se nelze divit. Vyjednavači se o přesné znění dohody přeli do poslední minuty, smlouva je zároveň výsledkem více než 20 let vyjednávání. Má začít platit od roku 2021 a její obhájci ji označují za první skutečně významnou mezinárodní dohodu nového tisíciletí. Nebo za nejdůležitější ekologický dokument od uzavření Montrealského protokolu, jenž od konce osmdesátých let minulého století chrání ozonovou vrstvu. „Vlády vyslaly jasný signál firmám a investorům, který urychlí obrat k prosperující, čisté globální ekonomice,“ komentoval dohodu Nigel Topping z koalice We Mean Business sdružující významné globální společnosti jako Coca-Cola, Dell či DuPont.

„Je to pěkný symbolický text, který sice vystraší uhelnou lobby a země typu Saúdské Arábie, ale nemůže transformovat globální společnost tak, aby zabránila klimatickým změnám v tom krátkém čase, který zbývá,“ kontruje Mladen Domazet, ředitel výzkumného oddělení v záhřebském Ústavu pro politickou ekologii. Kde je tedy pravda? A lze…