Jako když chytnou kamna

Otevřít dveře, posadit se na zrezivělou sedačku u rezavého stolku, objednat si svařák nebo čaj a průhledy – jimiž prostupuje denní světlo či smrákající se prosincový podvečer – v klidu pozorovat, jak to všechno kolem vás pěkně rezaví…

Kávu vám tady ale neuvaří. Pro tu si musíte zaskočit do některé z kaváren na náměstí s kaplí zasvěcenou betlémským nemluvňátkům a proslavenou kázáními mistra Jana Husa. Právě před ní stojí vysloužilá ocelová tříapůltunová cisterna, sloužící teď jako dočasná kavárna ke zklidnění kroku ve vánočním spěchu. Místa je tady pomálu – stačí právě tak pro barmana či barmanku, kteří se tu dobrovolně střídají, plynovou bombu na vaření a tři čtyři hosty.

Artefakt sochaře Čestmíra Sušky zvaný Šiška stojí za to zvenku i zevnitř prozkoumat. „Krajkoví“ trojúhelníkových otvorů působí jako vystřihovánka z papíru, avšak k jeho vyřezání bylo nutné použít autogen při teplotě několika tisíc stupňů.

Šiška patří do Suškovy série předělaných cisteren a kontejnerů, jež už byly k vidění v Brně, Českých Budějovicích a v plzeňském Depu na výstavě Restart. Je přitom jedním z nejobjemnějších objektů. „Já těm obřím průmyslovým nádobám, jež dosloužily a které už nikdo nechce, vracím znovu život. Lidi si z nich jinak maximálně udělají nádrže na vodu nebo septiky a zahrabou je do země, většinou ale skončí někde ve šrotu nebo slévárně,“ komentuje své počínání Čestmír…