Horký rok
Svět se rychle mění, ale česká vláda podléhá iluzi, že naší země se tyto změny netýkají
Každá událost dostává smysl až tehdy, když ji pochopíme jako lekci pro budoucnost. A rok 2015 byl na takové události bohatý víc, než bychom si možná přáli. Lidé umírali ve válkách v arabském světě, na Ukrajině, po teroristických útocích džihádistů ve Francii, ale také v Africe, Asii a jinde. Evropu zaplavila vlna uprchlíků před násilím a v Americe se na špici republikánských prezidentských kandidátů vytrvale držel muž, který šířil nenávist v míře, jakou si nedovolí žádný evropský populista.
Samozřejmě, byly i dobré zprávy: dohoda o klimatu nebo dohoda s Íránem o zastavení jeho jaderného zbrojení. A na Marsu byla objevena voda. Přesto by nebylo divu, kdyby v někom ta vlna dramatických událostí vyvolala paniku a touhu skrýt se před nimi v národní či soukromé pevnosti. Na všechny ty věci se ale také dá nahlížet jako na důležitou lekci, jejímž hlavním sdělením je právě to, že bezpečný úkryt neexistuje a že nejlepší strategií je snažit se o pochopení souvislostí, abychom dokázali na příští události správně reagovat.
Psychologie Západu
Jednou z lekcí uplynulého roku je poznání, že svět je velmi nesentimentální místo, v němž by se malé státy, například ve střední Evropě, neměly spoléhat na to, že jim svoboda spadla do klína navěky a že se dějiny nemohou opakovat. Ruský prezident Vladimir Putin nedávno přirovnal spolupráci Ruska se Západem v boji proti Islámskému státu k dohodě mezi Stalinem a Spojenci v boji proti Hitlerovi. Tehdy ho porazili, ale i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu